Jsou tři základní věci, bez kterých neuděláte ani jeden krůček k sobě a ty platí pro nás všechny. Čtvrtá věc je důsledkem prvních tří. Identický projev. První a nejdůležitější věc, kterou mě život naučil, je uvědomění, že jediný člověk, který mi může v životě pomoci, jsem já sama. Druhý člověk mi nedokáže pomoci, i kdyby sebevíc chtěl, pokud se to nejdřív nerozhodnu udělat sama. Může při nás stát, ale věřit v sebe musíme začít sami. Když při sobě sami nestojíme, nemůžeme chtít, aby při nás stáli druzí. To je nad jejich síly. Tady začíná začarovaný kruh. Druhá základní věc je, že nikdo druhý nemůže za můj vztah k sobě a nikdo ho za mě nevybuduje. Třetí, nejdůležitější stavební kámen našeho života je život sám. Až tehdy, když přijmeme náš život, až tehdy se pokusíme udělat první a druhý krok, ve kterém se zrodí sebedůvěra. A rozhodnout se přijmout svůj život musím opět já sama. Nikdo to za mě nedokáže. Tyto tři věci je dobré si opakovat stále dokola. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu bojovat, dělat, že to tak není… můžeme se tomu bránit jakkoliv. Nakonec stejně všichni zjistíme, že když nezačneme u sebe, nikdo jiný za nás nemá šanci a nic se v našich životech nezmění. Jediné, co pro nás druhý může udělat, je být při tom, když pomáháme sami sobě k sobě, protože chceme. Druhý nám může pomoci vidět, co nevidíme a co nám bere sílu, kterou potřebujeme pro svůj život a pro život mezi lidmi. A protože tuto zákonitost velice dobře znám z vlastních zkušeností a že jich bylo (o tom vám vyprávím na našich setkáních), tak taky vím, jak důležité je v tom nezůstat sám.